Logika a pravda

"S logikou se dostanete z bodu A do bodu B. S představivostí se dostanete kamkoliv."

- Albert Einstein

Potkávám se s lidmi a často slýchávám, že co dělám, není logické. Když přece šlápnu do ohně, tak se logicky musím spálit, nebo ne? Jak je možné, že je to jinak? To nedává přece žádný smysl!

Logikou se dnes ohání celý západní svět. Co není logické a takzvaně nedává smysl přece nemůže fungovat, musí v tom být nějaký trik, to je jasný! Lidé jsou závislí na logice a vše podřizují své logice. Říkají věty jako: „To je přece logické...“ nebo „Z logiky věci vyplývá, že ...“

Trocha osobní historie

Měl jsem tu čest na vysoké škole přičuchnout k logice a matematice. Nutno podotknout, že na střední škole jsem si vybudoval jistou averzi k tomuto předmětu, neboť jsem vůbec nestíhal tamního učitele. Z této skutečnosti jsem usoudil, že nejsem dobrý na matematiku a také jsem nepřežil první semestr na vysoké, kde se za matematiku vyhazovalo. Přesto jsem zjistil, že mě vlastně matematika baví a podal si znovu přihlášku na stejný obor na stejnou školu a v dalším semestru nás učil pan docent Zelený. V jeho podání jsem poznal, že matematika je něco úplně jiného, než byla moje představa ze střední školy. Moje přesvědčení, že nejsem dobrý na matematiku se rozplynulo. Výsledkem bylo, že jsem si matematiku zamiloval a kromě 4 povinných semestrů matematiky jsem se absolvoval dobrovolně i semestr pátý.Základem matematiky je formální logika. Zápis v tomto jazyce vypadá například takto:


Hned když začnete studovat matematiku, tak v prvních lekcích začnete s definicemi, logikou a pomocí formálního jazyka stavíte matematiku. Logicky. Z tvrzení a důkazu postavíte matematickou větu. Matematika je vlastně takový sport, kdy pomocí logických operací odvodíte z několika málo tvrzení celý komplexní systém.

Logika je nástroj

Lze si to představit jako když stavíte dům. Máte nějaký základ a na něj stavíte cihly až postavíte budovu. Akorát u matematiky je to trochu jako stavět pyramidu špičkou dolů. Základ totiž z pravidla tvoří jen několik tvrzení, kterým se říká axiomy a znich odvodíte pomocí logiky důsledky. Ty tvoří pak první vrstvu cihel a z nich odvodíte více důsledků. V každé vrstvě je tak více cihel než v předchozí. Logika je jako páka, kterou opřete o axiom, s níž hýbete světem.

To nejdůležitější na celé věci je ten základ. Axiom je totiž tvrzení, které nedokazujete a neodvozujete. Prostě a jednoduše si jej vyberete a řeknete, že se vám líbí a že na něm začnete stavět.

To zásadní je, že když zvolíte jinou sadu axiomů, na kterých začnete stavět, dostanete úplně jinou stavbu. Matematika, kterou vybudujete bude úplně jiná, s jinými pravidly a bude se chovat jinak.

Ukažme si praktickou ukázku: jaký je podle vás výsedek 1+1= ? Pokud je vaše odpověď 2, pak můžete mít pravdu a pokud je vše odpověď 5 můžete mít také pravdu.

 Jak je to možné? Když totiž položím takovouto otázku, není jasné v jakém systému se pohybujeme. Jsme zvyklí na systém, kdy 1+1=2 a přijde nám to logické, ale v jiném systému, který bude stát na jiných axiomech to nemusí platit a výsledek bude také logický.

Skvělý sluha, ale zlý pán

Na tuto zásadní a základní věc často zapomínáme. Chodíme po světě, potkáváme lidi, slyšíme jejich příběhy a tvoříme si příběhy vlastní. Máme za to, že všichni vidí svět, jako my. Že všichni používají stejný systém jako je ten náš, který stojí na stejných axiomech jako jsou ty naše.

Když pak potkáme někoho s podobným systémem, zkamarádíme se, když narazíme na někoho, kdo jedná v rozporu s naším systémem, označíme ho za vola a nebavíme se s ním.

Přitom tu zásadní chybu děláme my. Automaticky předpokládáme, že to ten druhý má stejně jako my. Tvoříme si doměnky, jak by řekl Miguel Ruiz nebo Jarda Dušek.

Buďto jsme na to zapoměli anebo jsme možná o to ani nevěděli, že my fungujeme na základě systému tvořeného axiomy, nebo chcete-li dohodami. Na celý svět se díváme skrz takový filtr, můžeme říci světonázor. Když něco zapadá do našeho světonázoru, tak to propustí a mi to vidíme zabarvené tímto filtrem. Když to nezapadá do světonázoru, tak to kolikrát ani nejsme schopni vidět, jako by to ani neexistovalo.

Zajímavé na tom je, že tento světonázor, tyto brýle, kterými se díváme na svět, jsme si vytvořili my sami. Každý z nás si vytvořili a nadále utváříme tento filtr. Náš mozek do určité míry můžeme připodobnit k počítači, který je řízen logickými operacemi a tyto operace probýhají v rámci nějakého systému, který stojí na axiomech. Axiomy jsou tvrzení, která nezdůvodňijeme. Bereme to tak, že tak to prostě je. Je to pro nás „pravda“, pravá povaha věcí. Možná existuje nějaký důvod, proč jste si vybrali nějaké tvrzení jako „pravdu“, ale důležité je uvdomění, že to není skutečnost, pouze se nám to jako zkutečnost jeví. A to proto, že jsme se rozhodli to jako „pravdu“ vzít.

Kruh reality

Jedna moje klientka měla za jasnou „pravdu“ tvrzení „Jsem k ničemu.“ Po chvilce práce jsme se dobrali k tomu, že to celé vzniklo, když byla malá a maminka jí dala horký čaj. Měla za úkol mýchat lžičkou, aby se čaj ochadil a rozpustil se v něm med. Malá holčička se jala míchat čaj a v tom se její maminka ohromně rozčílila a obořila se na ní se slovy: „To nejsi schopná ani míchat čaj tak, aby necinkal hrnek? Jsi úplně k ničemu!“ a dala jí facku.

Tato událost velmi zasáhla moji klientku a v tu chvíli si řekla, že to musí být „pravda“. Že nejspíš je skutečně k ničemu, když se maminka natolik rozčílila, kdyby to pravda nebyla, tak se přece tak ohromně nerozzlobí a nebila by ji. Důležitý moment při tvorbě „pravdy“ je emoce, která je s tvrzením a zkušeností spojená.

Tak vznikl stavební kámen jejího světonázoru, který zabarvil každou situaci jejího života barvou „Jsi k ničemu“. Kdykoliv ve škole paní učitelka chtěla dobrovolníky, nenepřihlásila se, protože by to jistě zkazila. Kdykoliv se jí někdo líbil, byl tam hlásek, který jí šeptal že: „Určitě se mu nelíbim, jsem k ničemu.“ a neoslovila ho. V práci si troufla jen na takové úkoly, kde nebude vadit, když je zkazí. Ikdyž se jí něco povedlo, tak jí znělo v uších: „Mohlo to být lepší. Podívej se na ostatní, jak krásně to zvládli oni. Jsi k ničemu.“

V důsledku svého přesvědčení se jí skutečně nedařilo, podvědomě kazila úkoly a podkovála sama sebe. Lidé si ji skutečně nevybírali do svých projektů. Zpětná vazba od reality byla, že je k ničemu. Celý proces je přísně logický, dává smysl a podporuje sám sebe. Je to začarovaný kruh.

Logický zločin

Trochu drsnější příklad z minulosti je z roku 1942. Hitlerovské Německo obsáhlo celou střední Evropu a ohrožoval celý svět. Jedna z „pravd“, která hnala Němce  kupředu bylo tvrzení, že jsou „čistá rasa,“ logicky jim musí patřit celý svět, logicky na něj mají právo. Žádná jiná rasa se Němcům nevyrovná a buď mohou němcům sloužit nebo musí zemřít, zejména pak Židé.

Za pomocí logiky a racia se hledalo nejekonomičtější a nejefektivnější „řešení židovské otázky.“ Oním řešením se nakonec staly hrůzostrašné továrny na smrt jako byly Auschwitz nebo Dachau. Všichni lidé zapojení do tohoto projektu jednali nanejvýš logicky, nanejvýš racionálně. Ve jménu „čisté rasy“ se páchaly ty nejohavnější činy a experimenty na lidech.

A tou základní „pravdou“ bylo přesvědčení, že nějaká skupina obyvatel této planety je „lepší“ než jiná. Tato „pravda“ je stále živá a ve jménu této „pravdy“ zemřelo v Africe více lidí, než během celé druhé světové války. Tato „pravda“ je přítomná v srdcích afričanů, kteří vedou války mezi sebou, třeba proto, že sousední kmen má placatější nos.

Logika a vy

Každý neseme ve svém srdci svoje „pravdy.“ Nejsou skutečné, ale vytváří skutečnost. Vaší skutečnost. Když se tedy přistihnete, že vám něco přijde logické, zeptejte se proč vám to přijde logické. Zkoumejte na jakém základu tato logika je postavena. Když budete důslední, objevíte tvrzení, které vám přijde pravdivé. Možná zjistíte, že je to tvrzení o vás nebo o světě a budete mít pocit, že je to „pravda“. Třeba si i vybavíte spoustu situací, které takzvaně potvrzují vaší „pravdu.“

Ten pocit „pravdy“ je zámkem, který drží „pravdu“ ve vašem srdci a dokud ho neodemknete, tak vás bude svazovat a řídit vaší realitu. Ikdyž vám vaše „pravda“ ubližuje, ten pocit vám nedovolí jednat jinak. "Pravda" ve vašem srdci vytváří vaší skutečnost a definuje vaší zkušenost se světem. Tato "pravda" vám může být ku prospěchu, nebo ke škodě. Záleží jen na vás, jaký chcete život.

Pravým mistrovstvím osobního rozvje spočívá ve vyhledávání osobních "pravd" a odemknutí emočních zámků. Následně pak volbou takových tvrzení, která mi budou sloužit, když je pojmu za "pravdu". Jak kdysi prohlásil Albert Einstein: "Ta nejdůležitější otázka pro člověka, jakou si kdy může položit zní: Je vesmír přátelský?" Odpověď na tuto otázku určuje kvalitu vašeho života.

Naštěstí existují techniky, kterými můžete odemknout emoční zámek a díky kterým se můžete osvobodit. Můžete zlomit zaklínadlo „pravdy“ a začít skutečně žít podle sebe.

O tom zas někdy příště.

Magie

Věříte na magii?

Možná jste velkými fandy, pravidelně nakupujete v čarodějnických obchodech a pročítáte při svíčce ve starobylích knihách. Možná, že si říkáte, že magie je nesmysl nebo že slovo magie je jen označení pro věci a stavy, kterým nerozumíme a nechápeme, proč se dějí. A možná že se jen rádi necháte strhnout magickými zážitky.

Ať v magii věříte nebo ne, magie věří ve vás. Magie je reálný jev a celá historie lidstva je protkána magií a magickými rituály. Magie tu byla před vámi a nejspíš tu bude i po vás.

Co to vůbec je magie?

Třeba jste si vzpomněli na nějaký fantasy film jako třeba Pán Prstenů nebo Harry Potter. Kouzelné hůlky, zaklínadla, spousta světelných efektů...

Tyto romantické  představy jsou na hony vzdálené právé magii. Zapomeňte na ohnivé koule a draky.

Pravá magie má co dočinění s člověkem, energií a slovem. Za magii můžeme označit postupy, které vedou k ovlivňování nebo transformaci reality. Něco, co chcete, leží vně vašeho kruhu reality a vy to chcete uvnitř svého kruhu. Přeměňujete skryté ve zjevné. Jako alchymisté.

Základní pravidlo magie

Magie má několik pravidel, principů, které řídí tok energie a které formují naší realitu. Mág si je vědom toho, že tato realita je s ním provázána a že když změní sebe, změní se i svět venku. První pravidlo zní „jak uvnitř, tak vně“. Neboli když změníte svůj vnitřní vesmír, změna v tom vnějším bude následovat.

Magické postupy a nástroje používáme všichni, většinou nevědomě a často proti sobě. Většina lidí na sobě páchá tzv. černou magii, kdy užívají nepřesně ba i škodlivě základního magického nástroje, slova proti sobě samým aniž by tušili, co činí. Něvědomě tak užívají slova jako zaklínadla a sami sebe proklínají každý den.

Jak k sobě promlouváte vy?  Chválí te se pravidelně? Oslavujete každý den? Nebo si zlořečíte, nadáváte si a proklínáte se?

Základní nástroj: Slovo

Nenechte se mýlit, slovo je skutečně jedním z nejmocnějších nástrojů magie. Jak se praví v nejznámější knize světa: „Na počátku bylo slovo.“

Pokud bychom se podívali očima dnešní vědy na to, co je to slovo, dostali bychom odpovědi, že slovo, je vibrace. Je to jistá kombinace frekvencí, zvuk. Ale i slovo napsané na papíře má svou vibraci a svou energii. Jak to, že slovo je tak mocné? Vždyť je to přeci „jen“ zvuk?

„Jen“ zvuk? Všechno kolem vás v této realitě, všechno na co si můžete sáhnout, co můžete vidět a slyšet, vše k čemu si přivoníte a co můžete ochutnat, to vše je „jen“ zvuk. Atomy a molekuly nejsou kuličky z hodin chemie a fyziky, které nám ukazovali na škole. Atom je vibrace. Složen ze světla, z fotonů, z frekvence. Hmota je jen forma energie, forma vibrace. Slovo je také vibrace. Slovo je forma energie jako vše kolem vás.

Rozdíl mezi slovem a okolní energií je v tom, že slovo je velmi přesná, forma energie, která obsahuje záměr. Slovo je jako kód. My lidé to víme a pokud je slovo v jazyce, kterému rozumíme, jsme schopni tento kód dešifrovat. Jenže on ten kód není závislí na jazyce. Není to jen souhra slabik a zvuků. Slovo má svojí frekvenci, kód či otisk a samo o sobě a slovo tvoří v souladu s energií, která byla do slova vložená. Tento efekt krásně zobrazil Masaru Emoto díky svojí práci s vodou a ledovými krystaly.

Energie Slova

Masaru Emoto se proslavil tím, že cestoval po světě a odebíral vzorky vody z nejrůznějších míst. Tyto vzorky nechal extrémně rychle zmrazit, aby je mohl později prozkoumat.V laboratoři pak ze vzorku odebral tenký kousek ledu a sledoval jej pod mikroskopem v petriho misce. Následně pořizoval fotografické záznamy toho, co následovalo. Voda začala tvořit ledové krystaly nejrůznějších tvarů. Nádherné struktury se tvořili přímo před jeho očima. Každý vzorek tvořil svůj vlastní vzor, naprosto jedinečný. Né však každý vzorek byl schopen tvořit geometrické struktury. Voda z velkoměst jako jsou Paříž nebo Mexico City nebyla schopná vytvořit jakoukoliv strukturu. Naopak voda z posvátných pramenů tvořila nádherné vzory.

Masaru Emoto pak šel ještě dále a zkoumal vliv slova na tvorbu ledových krystalů. Vode, ke které se 20 minut modlil budhistický mnich a projevoval jí lásku měla jeden z nejnádhernějších vzorů, podobných posvátným pramenům. Slova jako nenávist, zloba, nebo věta „Nenávidím tě a zabiju tě!“ vytvořila ohavné obrazy neschopné vytvořit sebemenší strukturu.

Lidské tělo tvoří z drtivé většiny voda. A tato voda reaguje na slova, která pronášíte. Ať už jsou to slova lásky nebo nenávisti, voda ve vašem těle reaguje a žije.

Každý z nás je mágem. Každý z nás disponuje slovem, které tvoří nebo boří. Můžeme ovlivňovat slovem vnější realitu, ale ten, kdo nejvíce pocítí sílu vašeho slova, jste vy sami. Vy formulujete slovo a vy rozezníte své hlasivky, celé své tělo, abyste slovu dali život a vypustili jej, když jej vyslovíte. Hádejte na koho bude mít největší vliv.

Magický Rituál

Rituál je další nástroj magie. Rituál je zvláštní v tom, že v jeho průběhu zapojuje člověk do svého záměru srdce, mozek a tělo, v jeden okmažik se propojí celá trojjedinost člověka, s jasným záměrem. Rituál tak pouští do světa signál mnohem silněji než jen slovo samo o sobě. Opakování rituálu pak obnovuje tento signál.

Například když jdu pracovat, vždy zapálím svíčku u sochy Ganeshi a poděkuji mu. Napojuji se svými myšlenkami, svým záměrem a svým slovem na tuto energii. Vkládám důvěru v tuto energii a oceňuji dary, kterými jsem byl obdařen. Ganesha je mím spojencem. Vysílám do světa svůj signál.

Magie Ohně

Oheň je často spojován s magickými rituály a existuje pro to velmi dobrý důvod. Oheň je totiž vždy přítomen, když dochází k transformaci, nebo-li změny stavů, přetváření. Například když spalujete dřevo, tak energie svázaná v dřevu se uvolňuje a mění formu. Firewalking je také magický rituál. Během přechodu se zapojí v jeden okamžik mozek, srdce a tělo, spojí se v jediný záměr. V tu chvíli se realita "ohne" a vy projdete ohněm bez zranění.

Rituál Hořící Misky

Další způsob, jak využíváme transformační síly ohně je tzv. Burning Bowl Ceremony, nebo-li Obřad Hořící Misky. Samotný obřad je skvělý způsob jak ze sebe dostat věci, které nechceme a přijmout novou realitu. Pro účely rituálu používáme pero, papír, slovo a oheň.
Na jednu stranu papíru napíši prohlášení "Propouštím a spaluji:" a pod něj vše, co mi neslouží a co jsem připraven opustit, co už jednoduše nepotřebuji ve svém životě. naposledy jsem propouštěl svůj strach z toho přijmout peníze. Na druhou část papíru napíši prohlášení "Příjmám a děkuji:" a pod něj věci, které chci ve svém životě, které uvítám a za které jsem vděčný. Je důležité být připraven příjmat, jakmile se totiž něčeho zbavíte, vznikne vám prostor a stejně jako vakuum, tak i tento prostor začne do sebe nasávat něco dalšího a pokud bych si sám nezvolil, co má tento prostor zaplnit, mohlo by se mi tam umístit něco, co by mohlo být cosi, co by se mi líbilo mnohem měně, než propouštěná věc.
Pozor! Je velký rozdíl mezi tím, když si něco myslíte a když to pustíte ven, například skrze slovo nebo skrze papír. Jakmile to totiž uděláte, nelze to vzít zpět. Energie slova již pracuje a je tam venku. Psaní je také forma magie. V jeden okamžik se zapojuje celá plejáda mozkových center, oční, motorická, logická, jazyková a další. Také se při psaní zapojuje vaše tělo skrz ruku a je li věc, kteoru píšete osobní, zapojí se do toho i vaše srdce. Ve chvíli, kdy píšete můžete také zapojit své hasivky a číst, co právě píšete. Zapojte do toho ještě svoji představivost a vizualizujte si to co píšete na papír a máte jeden z nejsilnějších nástrojů magie.
Po té, co se vypíšu na papír, odtrhnu část, kteoru propouštím a vložim do hranice. Ve chvíli, kdy začne hořet, tak vidím, jak papír černá a jak s ním mizí i věci, které jsem odevzdal ohni.

Můžete ale také dělat rituály černé magie. Díváte se na výsledek své práce a prohásíte zaklínadlo: „Mohlo to být lepší.“ Nebo „zase jsem to zpackal.“ Podíváte se každé ráno do zrcadla a prohlásíte: „jsem ošklivá“ , „jsem moc tlustá“ nebo „jsem stará“.

Magické náhody

Magie se projevuje především na vás. Skrze vás magie mění realitu. Nejdříve mění vaší vnitřní realitu, to jak se díváte na svět a skrze vás pak proměňuje tu vnější. Magie je odpovědná za takzvané „náhody“. Začnete nějakým směrem zaměřovat pozornost a formovat svůj vnitřní svět a najednou se vám ve světě tam venku začnou dít nevysvětlitelné náhody, které vás mohou raketově dostat k realizaci vašeho záměru.

Spuštění Blogu - Od snu přes vizi až k prokrastinaci

"... to je super myšlenka, máš nějaký web?"
"Ne."

"... rád jsem si s tebou vyměnil názory. Píšeš články, přispíváš někam?"
"Ne, ale..."

"... tvoje příspěvky jsou super, ale obávám se, že pro tebe je Facebook malá platforma. Což takhle si založit blog?"
"Hm..."

Myšlenka na vlastní prostor tu byla se mnou už tři roky. Loni vykrystalizovala v představu vlastního blogu, místa, které bude moje, o mých zkušenostech a pohledu na svět, který člověka obohatí.

Už přes rok jsem věděl, že potřebuji vlastní blog. Také přes rok vím, že je to jednoduché, nebo alespoň mi to každý tvrdil. Během posledních tří let jsem prošel více semináři, kurzy a workshopy osobního rozvoje než kolik jich za svůj život zažije většina lidí. Pracoval jsem ve dvou společnostech zaměřených na osobní rozvoj. Přes to všechno jsem to jednoduše neudělal. ani jsem se nepokusil. Měl jsem prostor a času kolik jsem chtěl, veškeré know how i spoustu příběhů a myšlenek, které jsem chtěl sdílet a přesto vůbec nic z toho nebylo.

Teď po roce chození kolem horké kaše jsem to udělal, uprostřed úplně jiné práce a jiného projektu. Vlastně se mi to vůbec nehodí a přesto jsem ho založil, udělal jsem první krok. Jak to?

Vždyť přece návod je jasný: Dej si dohromady sen svého života, vytvoř si jasnou vizi s co nejpřesnějšími detaily a dej tomu volný průběh. Pak si sestav strategii, udělej plán, urči si cíle, nalajnuj si postup...

... a všechno je jinak. Buď jsem tedy úplně jinej a "u mě to tak nefunguje" nebo je zakopaný pes někde jinde. Co je jinak? Co se změnilo, když před chvílí to nešlo a teď to jde?

Napadá mě několik okamžiků a událostí, které se odehrály a které hrají roli v náhlém transformačním momentu. Před nějakou dobou jsem mě možnost se dostat do přímého kontaktu s "infopodnikateli" a objevil netušený rozměr osobní značky, osobního příběhu a možnostech on-line podnikání. Nadchlo mě, jak osobní zkušenost a originalita je žádaný artikl a jak se díky moderním komunikačním technologiím dá zasáhnout více lidí, než pomocí čehokoliv, co tu bylo před tím.

"Skvělé! To chci taky!"

Ale stále to nestačilo k tomu jít a zvednout zadek.

Další moment přišel ve chvíli, kdy se mi do snu vkradla otázka: "Kdo jsi?"

Tahle mocná otázka se mi po dvou letech vrátila (tehdy jsem dokonce pořádal workshop jen na práci s touto otázkou) tentokrát v konturách mojí vize budoucího já.

"Kdo jsi teď? Co děláš? Jaké je tvé poslání? Je to, co teď děláš, naplněním tvého poslání?"

Odpověď často zněla: "... Cesta, po které jdu, mě dovede k mému poslání."
Nicméně cosi se změnilo a najednou mi začalo být čím dál tím jasnější, že doba hledání se chýlí ke konci. Čas, kdy jsem jen pomáhal druhým při realizaci jejich snů a při tom hledal sebe, se krátí.
Po několika letech mlčení a naslouchání opět přichází doba sdílení a předávání, čas práce na vlastním snu a vlastních projektech.

Tedy čas objevení svého daru a jeho předávání se přiblížil a blog je důležitou součástí naplnění poslání.

A přesto ani kombinace vědění, že blog je skvělá věc, vnitřní potřeby a existence vnitřního puzení k tomu tak učinit nestačilo. Podle všeho, co jsem do té doby poznal, nechybělo nic k tomu, to udělat. A přece.

Průlom zřejmě nastal během festivalu Inner Winner 2013, zejména po setkání a společné práci s Matsem Uldalem, norským mistrem a zakladatelem sTFT. Po té, co jsem byl svědkem několika zázraků a sám jich pár způsobil, jsem začal metodu aplikovat na sebe... a zázrak se dostavil i ke mě.

Díky aplikaci metody jsem byl schopen se dostat k zapomenutým traumatům, emoční bolesti a uvolnit je. Dávno potlačená bolest se odplavila a mě se ohromě ulevilo. Začal jsem snáze dýchat, můj celoživotní pocit smutku zmizel a já měl z ničeho nic chuť se usmívat. A pak mi to došlo.

Klíč k vysněnému životu netkví ani tak v otázce: "Co potřebuješ k tomu, abys vyrazil na cestu?" Jako spíš v otázce: "Co ti brání v tom vyrazit?" a následně uvolnit překážku. Pak už je to snadné.