Magie

Věříte na magii?

Možná jste velkými fandy, pravidelně nakupujete v čarodějnických obchodech a pročítáte při svíčce ve starobylích knihách. Možná, že si říkáte, že magie je nesmysl nebo že slovo magie je jen označení pro věci a stavy, kterým nerozumíme a nechápeme, proč se dějí. A možná že se jen rádi necháte strhnout magickými zážitky.

Ať v magii věříte nebo ne, magie věří ve vás. Magie je reálný jev a celá historie lidstva je protkána magií a magickými rituály. Magie tu byla před vámi a nejspíš tu bude i po vás.

Co to vůbec je magie?

Třeba jste si vzpomněli na nějaký fantasy film jako třeba Pán Prstenů nebo Harry Potter. Kouzelné hůlky, zaklínadla, spousta světelných efektů...

Tyto romantické  představy jsou na hony vzdálené právé magii. Zapomeňte na ohnivé koule a draky.

Pravá magie má co dočinění s člověkem, energií a slovem. Za magii můžeme označit postupy, které vedou k ovlivňování nebo transformaci reality. Něco, co chcete, leží vně vašeho kruhu reality a vy to chcete uvnitř svého kruhu. Přeměňujete skryté ve zjevné. Jako alchymisté.

Základní pravidlo magie

Magie má několik pravidel, principů, které řídí tok energie a které formují naší realitu. Mág si je vědom toho, že tato realita je s ním provázána a že když změní sebe, změní se i svět venku. První pravidlo zní „jak uvnitř, tak vně“. Neboli když změníte svůj vnitřní vesmír, změna v tom vnějším bude následovat.

Magické postupy a nástroje používáme všichni, většinou nevědomě a často proti sobě. Většina lidí na sobě páchá tzv. černou magii, kdy užívají nepřesně ba i škodlivě základního magického nástroje, slova proti sobě samým aniž by tušili, co činí. Něvědomě tak užívají slova jako zaklínadla a sami sebe proklínají každý den.

Jak k sobě promlouváte vy?  Chválí te se pravidelně? Oslavujete každý den? Nebo si zlořečíte, nadáváte si a proklínáte se?

Základní nástroj: Slovo

Nenechte se mýlit, slovo je skutečně jedním z nejmocnějších nástrojů magie. Jak se praví v nejznámější knize světa: „Na počátku bylo slovo.“

Pokud bychom se podívali očima dnešní vědy na to, co je to slovo, dostali bychom odpovědi, že slovo, je vibrace. Je to jistá kombinace frekvencí, zvuk. Ale i slovo napsané na papíře má svou vibraci a svou energii. Jak to, že slovo je tak mocné? Vždyť je to přeci „jen“ zvuk?

„Jen“ zvuk? Všechno kolem vás v této realitě, všechno na co si můžete sáhnout, co můžete vidět a slyšet, vše k čemu si přivoníte a co můžete ochutnat, to vše je „jen“ zvuk. Atomy a molekuly nejsou kuličky z hodin chemie a fyziky, které nám ukazovali na škole. Atom je vibrace. Složen ze světla, z fotonů, z frekvence. Hmota je jen forma energie, forma vibrace. Slovo je také vibrace. Slovo je forma energie jako vše kolem vás.

Rozdíl mezi slovem a okolní energií je v tom, že slovo je velmi přesná, forma energie, která obsahuje záměr. Slovo je jako kód. My lidé to víme a pokud je slovo v jazyce, kterému rozumíme, jsme schopni tento kód dešifrovat. Jenže on ten kód není závislí na jazyce. Není to jen souhra slabik a zvuků. Slovo má svojí frekvenci, kód či otisk a samo o sobě a slovo tvoří v souladu s energií, která byla do slova vložená. Tento efekt krásně zobrazil Masaru Emoto díky svojí práci s vodou a ledovými krystaly.

Energie Slova

Masaru Emoto se proslavil tím, že cestoval po světě a odebíral vzorky vody z nejrůznějších míst. Tyto vzorky nechal extrémně rychle zmrazit, aby je mohl později prozkoumat.V laboratoři pak ze vzorku odebral tenký kousek ledu a sledoval jej pod mikroskopem v petriho misce. Následně pořizoval fotografické záznamy toho, co následovalo. Voda začala tvořit ledové krystaly nejrůznějších tvarů. Nádherné struktury se tvořili přímo před jeho očima. Každý vzorek tvořil svůj vlastní vzor, naprosto jedinečný. Né však každý vzorek byl schopen tvořit geometrické struktury. Voda z velkoměst jako jsou Paříž nebo Mexico City nebyla schopná vytvořit jakoukoliv strukturu. Naopak voda z posvátných pramenů tvořila nádherné vzory.

Masaru Emoto pak šel ještě dále a zkoumal vliv slova na tvorbu ledových krystalů. Vode, ke které se 20 minut modlil budhistický mnich a projevoval jí lásku měla jeden z nejnádhernějších vzorů, podobných posvátným pramenům. Slova jako nenávist, zloba, nebo věta „Nenávidím tě a zabiju tě!“ vytvořila ohavné obrazy neschopné vytvořit sebemenší strukturu.

Lidské tělo tvoří z drtivé většiny voda. A tato voda reaguje na slova, která pronášíte. Ať už jsou to slova lásky nebo nenávisti, voda ve vašem těle reaguje a žije.

Každý z nás je mágem. Každý z nás disponuje slovem, které tvoří nebo boří. Můžeme ovlivňovat slovem vnější realitu, ale ten, kdo nejvíce pocítí sílu vašeho slova, jste vy sami. Vy formulujete slovo a vy rozezníte své hlasivky, celé své tělo, abyste slovu dali život a vypustili jej, když jej vyslovíte. Hádejte na koho bude mít největší vliv.

Magický Rituál

Rituál je další nástroj magie. Rituál je zvláštní v tom, že v jeho průběhu zapojuje člověk do svého záměru srdce, mozek a tělo, v jeden okmažik se propojí celá trojjedinost člověka, s jasným záměrem. Rituál tak pouští do světa signál mnohem silněji než jen slovo samo o sobě. Opakování rituálu pak obnovuje tento signál.

Například když jdu pracovat, vždy zapálím svíčku u sochy Ganeshi a poděkuji mu. Napojuji se svými myšlenkami, svým záměrem a svým slovem na tuto energii. Vkládám důvěru v tuto energii a oceňuji dary, kterými jsem byl obdařen. Ganesha je mím spojencem. Vysílám do světa svůj signál.

Magie Ohně

Oheň je často spojován s magickými rituály a existuje pro to velmi dobrý důvod. Oheň je totiž vždy přítomen, když dochází k transformaci, nebo-li změny stavů, přetváření. Například když spalujete dřevo, tak energie svázaná v dřevu se uvolňuje a mění formu. Firewalking je také magický rituál. Během přechodu se zapojí v jeden okamžik mozek, srdce a tělo, spojí se v jediný záměr. V tu chvíli se realita "ohne" a vy projdete ohněm bez zranění.

Rituál Hořící Misky

Další způsob, jak využíváme transformační síly ohně je tzv. Burning Bowl Ceremony, nebo-li Obřad Hořící Misky. Samotný obřad je skvělý způsob jak ze sebe dostat věci, které nechceme a přijmout novou realitu. Pro účely rituálu používáme pero, papír, slovo a oheň.
Na jednu stranu papíru napíši prohlášení "Propouštím a spaluji:" a pod něj vše, co mi neslouží a co jsem připraven opustit, co už jednoduše nepotřebuji ve svém životě. naposledy jsem propouštěl svůj strach z toho přijmout peníze. Na druhou část papíru napíši prohlášení "Příjmám a děkuji:" a pod něj věci, které chci ve svém životě, které uvítám a za které jsem vděčný. Je důležité být připraven příjmat, jakmile se totiž něčeho zbavíte, vznikne vám prostor a stejně jako vakuum, tak i tento prostor začne do sebe nasávat něco dalšího a pokud bych si sám nezvolil, co má tento prostor zaplnit, mohlo by se mi tam umístit něco, co by mohlo být cosi, co by se mi líbilo mnohem měně, než propouštěná věc.
Pozor! Je velký rozdíl mezi tím, když si něco myslíte a když to pustíte ven, například skrze slovo nebo skrze papír. Jakmile to totiž uděláte, nelze to vzít zpět. Energie slova již pracuje a je tam venku. Psaní je také forma magie. V jeden okamžik se zapojuje celá plejáda mozkových center, oční, motorická, logická, jazyková a další. Také se při psaní zapojuje vaše tělo skrz ruku a je li věc, kteoru píšete osobní, zapojí se do toho i vaše srdce. Ve chvíli, kdy píšete můžete také zapojit své hasivky a číst, co právě píšete. Zapojte do toho ještě svoji představivost a vizualizujte si to co píšete na papír a máte jeden z nejsilnějších nástrojů magie.
Po té, co se vypíšu na papír, odtrhnu část, kteoru propouštím a vložim do hranice. Ve chvíli, kdy začne hořet, tak vidím, jak papír černá a jak s ním mizí i věci, které jsem odevzdal ohni.

Můžete ale také dělat rituály černé magie. Díváte se na výsledek své práce a prohásíte zaklínadlo: „Mohlo to být lepší.“ Nebo „zase jsem to zpackal.“ Podíváte se každé ráno do zrcadla a prohlásíte: „jsem ošklivá“ , „jsem moc tlustá“ nebo „jsem stará“.

Magické náhody

Magie se projevuje především na vás. Skrze vás magie mění realitu. Nejdříve mění vaší vnitřní realitu, to jak se díváte na svět a skrze vás pak proměňuje tu vnější. Magie je odpovědná za takzvané „náhody“. Začnete nějakým směrem zaměřovat pozornost a formovat svůj vnitřní svět a najednou se vám ve světě tam venku začnou dít nevysvětlitelné náhody, které vás mohou raketově dostat k realizaci vašeho záměru.

Spuštění Blogu - Od snu přes vizi až k prokrastinaci

"... to je super myšlenka, máš nějaký web?"
"Ne."

"... rád jsem si s tebou vyměnil názory. Píšeš články, přispíváš někam?"
"Ne, ale..."

"... tvoje příspěvky jsou super, ale obávám se, že pro tebe je Facebook malá platforma. Což takhle si založit blog?"
"Hm..."

Myšlenka na vlastní prostor tu byla se mnou už tři roky. Loni vykrystalizovala v představu vlastního blogu, místa, které bude moje, o mých zkušenostech a pohledu na svět, který člověka obohatí.

Už přes rok jsem věděl, že potřebuji vlastní blog. Také přes rok vím, že je to jednoduché, nebo alespoň mi to každý tvrdil. Během posledních tří let jsem prošel více semináři, kurzy a workshopy osobního rozvoje než kolik jich za svůj život zažije většina lidí. Pracoval jsem ve dvou společnostech zaměřených na osobní rozvoj. Přes to všechno jsem to jednoduše neudělal. ani jsem se nepokusil. Měl jsem prostor a času kolik jsem chtěl, veškeré know how i spoustu příběhů a myšlenek, které jsem chtěl sdílet a přesto vůbec nic z toho nebylo.

Teď po roce chození kolem horké kaše jsem to udělal, uprostřed úplně jiné práce a jiného projektu. Vlastně se mi to vůbec nehodí a přesto jsem ho založil, udělal jsem první krok. Jak to?

Vždyť přece návod je jasný: Dej si dohromady sen svého života, vytvoř si jasnou vizi s co nejpřesnějšími detaily a dej tomu volný průběh. Pak si sestav strategii, udělej plán, urči si cíle, nalajnuj si postup...

... a všechno je jinak. Buď jsem tedy úplně jinej a "u mě to tak nefunguje" nebo je zakopaný pes někde jinde. Co je jinak? Co se změnilo, když před chvílí to nešlo a teď to jde?

Napadá mě několik okamžiků a událostí, které se odehrály a které hrají roli v náhlém transformačním momentu. Před nějakou dobou jsem mě možnost se dostat do přímého kontaktu s "infopodnikateli" a objevil netušený rozměr osobní značky, osobního příběhu a možnostech on-line podnikání. Nadchlo mě, jak osobní zkušenost a originalita je žádaný artikl a jak se díky moderním komunikačním technologiím dá zasáhnout více lidí, než pomocí čehokoliv, co tu bylo před tím.

"Skvělé! To chci taky!"

Ale stále to nestačilo k tomu jít a zvednout zadek.

Další moment přišel ve chvíli, kdy se mi do snu vkradla otázka: "Kdo jsi?"

Tahle mocná otázka se mi po dvou letech vrátila (tehdy jsem dokonce pořádal workshop jen na práci s touto otázkou) tentokrát v konturách mojí vize budoucího já.

"Kdo jsi teď? Co děláš? Jaké je tvé poslání? Je to, co teď děláš, naplněním tvého poslání?"

Odpověď často zněla: "... Cesta, po které jdu, mě dovede k mému poslání."
Nicméně cosi se změnilo a najednou mi začalo být čím dál tím jasnější, že doba hledání se chýlí ke konci. Čas, kdy jsem jen pomáhal druhým při realizaci jejich snů a při tom hledal sebe, se krátí.
Po několika letech mlčení a naslouchání opět přichází doba sdílení a předávání, čas práce na vlastním snu a vlastních projektech.

Tedy čas objevení svého daru a jeho předávání se přiblížil a blog je důležitou součástí naplnění poslání.

A přesto ani kombinace vědění, že blog je skvělá věc, vnitřní potřeby a existence vnitřního puzení k tomu tak učinit nestačilo. Podle všeho, co jsem do té doby poznal, nechybělo nic k tomu, to udělat. A přece.

Průlom zřejmě nastal během festivalu Inner Winner 2013, zejména po setkání a společné práci s Matsem Uldalem, norským mistrem a zakladatelem sTFT. Po té, co jsem byl svědkem několika zázraků a sám jich pár způsobil, jsem začal metodu aplikovat na sebe... a zázrak se dostavil i ke mě.

Díky aplikaci metody jsem byl schopen se dostat k zapomenutým traumatům, emoční bolesti a uvolnit je. Dávno potlačená bolest se odplavila a mě se ohromě ulevilo. Začal jsem snáze dýchat, můj celoživotní pocit smutku zmizel a já měl z ničeho nic chuť se usmívat. A pak mi to došlo.

Klíč k vysněnému životu netkví ani tak v otázce: "Co potřebuješ k tomu, abys vyrazil na cestu?" Jako spíš v otázce: "Co ti brání v tom vyrazit?" a následně uvolnit překážku. Pak už je to snadné.