čtvrtek 5. prosince 2013

Logika a pravda


"S logikou se dostanete z bodu A do bodu B. S představivostí se dostanete kamkoliv."
- Albert Einstein



Potkávám se s lidmi a často slýchávám, že co dělám, není logické. Když přece šlápnu do ohně, tak se logicky musím spálit, nebo ne? Jak je možné, že je to jinak? To nedává přece žádný smysl!

Logikou se dnes ohání celý západní svět. Co není logické a takzvaně nedává smysl přece nemůže fungovat, musí v tom být nějaký trik, to je jasný! Lidé jsou závislí na logice a vše podřizují své logice. Říkají věty jako: „To je přece logické...“ nebo „Z logiky věci vyplývá, že ...“

Trocha osobní historie


Měl jsem tu čest na vysoké škole přičuchnout k logice a matematice. Nutno podotknout, že na střední škole jsem si vybudoval jistou averzi k tomuto předmětu, neboť jsem vůbec nestíhal tamního učitele. Z této skutečnosti jsem usoudil, že nejsem dobrý na matematiku a také jsem nepřežil první semestr na vysoké, kde se za matematiku vyhazovalo. Přesto jsem zjistil, že mě vlastně matematika baví a podal si znovu přihlášku na stejný obor na stejnou školu a v dalším semestru nás učil pan docent Zelený. V jeho podání jsem poznal, že matematika je něco úplně jiného, než byla moje představa ze střední školy. Moje přesvědčení, že nejsem dobrý na matematiku se rozplynulo. Výsledkem bylo, že jsem si matematiku zamiloval a kromě 4 povinných semestrů matematiky jsem se absolvoval dobrovolně i semestr pátý.Základem matematiky je formální logika. Zápis v tomto jazyce vypadá například takto:


Hned když začnete studovat matematiku, tak v prvních lekcích začnete s definicemi, logikou a pomocí formálního jazyka stavíte matematiku. Logicky. Z tvrzení a důkazu postavíte matematickou větu. Matematika je vlastně takový sport, kdy pomocí logických operací odvodíte z několika málo tvrzení celý komplexní systém.

Logika je nástroj


Lze si to představit jako když stavíte dům. Máte nějaký základ a na něj stavíte cihly až postavíte budovu. Akorát u matematiky je to trochu jako stavět pyramidu špičkou dolů. Základ totiž z pravidla tvoří jen několik tvrzení, kterým se říká axiomy a znich odvodíte pomocí logiky důsledky. Ty tvoří pak první vrstvu cihel a z nich odvodíte více důsledků. V každé vrstvě je tak více cihel než v předchozí. Logika je jako páka, kterou opřete o axiom, s níž hýbete světem.

To nejdůležitější na celé věci je ten základ. Axiom je totiž tvrzení, které nedokazujete a neodvozujete. Prostě a jednoduše si jej vyberete a řeknete, že se vám líbí a že na něm začnete stavět.

To zásadní je, že když zvolíte jinou sadu axiomů, na kterých začnete stavět, dostanete úplně jinou stavbu. Matematika, kterou vybudujete bude úplně jiná, s jinými pravidly a bude se chovat jinak.

Ukažme si praktickou ukázku: jaký je podle vás výsedek 1+1= ? Pokud je vaše odpověď 2, pak můžete mít pravdu a pokud je vše odpověď 5 můžete mít také pravdu.

 Jak je to možné? Když totiž položím takovouto otázku, není jasné v jakém systému se pohybujeme. Jsme zvyklí na systém, kdy 1+1=2 a přijde nám to logické, ale v jiném systému, který bude stát na jiných axiomech to nemusí platit a výsledek bude také logický.

Skvělý sluha, ale zlý pán


Na tuto zásadní a základní věc často zapomínáme. Chodíme po světě, potkáváme lidi, slyšíme jejich příběhy a tvoříme si příběhy vlastní. Máme za to, že všichni vidí svět, jako my. Že všichni používají stejný systém jako je ten náš, který stojí na stejných axiomech jako jsou ty naše.

Když pak potkáme někoho s podobným systémem, zkamarádíme se, když narazíme na někoho, kdo jedná v rozporu s naším systémem, označíme ho za vola a nebavíme se s ním.
Přitom tu zásadní chybu děláme my. Automaticky předpokládáme, že to ten druhý má stejně jako my. Tvoříme si doměnky, jak by řekl Miguel Ruiz nebo Jarda Dušek.

Buďto jsme na to zapoměli anebo jsme možná o to ani nevěděli, že my fungujeme na základě systému tvořeného axiomy, nebo chcete-li dohodami. Na celý svět se díváme skrz takový filtr, můžeme říci světonázor. Když něco zapadá do našeho světonázoru, tak to propustí a mi to vidíme zabarvené tímto filtrem. Když to nezapadá do světonázoru, tak to kolikrát ani nejsme schopni vidět, jako by to ani neexistovalo.

Zajímavé na tom je, že tento světonázor, tyto brýle, kterými se díváme na svět, jsme si vytvořili my sami. Každý z nás si vytvořili a nadále utváříme tento filtr. Náš mozek do určité míry můžeme připodobnit k počítači, který je řízen logickými operacemi a tyto operace probýhají v rámci nějakého systému, který stojí na axiomech. Axiomy jsou tvrzení, která nezdůvodňijeme. Bereme to tak, že tak to prostě je. Je to pro nás „pravda“, pravá povaha věcí. Možná existuje nějaký důvod, proč jste si vybrali nějaké tvrzení jako „pravdu“, ale důležité je uvdomění, že to není skutečnost, pouze se nám to jako zkutečnost jeví. A to proto, že jsme se rozhodli to jako „pravdu“ vzít.

Kruh reality


Jedna moje klientka měla za jasnou „pravdu“ tvrzení „Jsem k ničemu.“ Po chvilce práce jsme se dobrali k tomu, že to celé vzniklo, když byla malá a maminka jí dala horký čaj. Měla za úkol mýchat lžičkou, aby se čaj ochadil a rozpustil se v něm med. Malá holčička se jala míchat čaj a v tom se její maminka ohromně rozčílila a obořila se na ní se slovy: „To nejsi schopná ani míchat čaj tak, aby necinkal hrnek? Jsi úplně k ničemu!“ a dala jí facku.

Tato událost velmi zasáhla moji klientku a v tu chvíli si řekla, že to musí být „pravda“. Že nejspíš je skutečně k ničemu, když se maminka natolik rozčílila, kdyby to pravda nebyla, tak se přece tak ohromně nerozzlobí a nebila by ji. Důležitý moment při tvorbě „pravdy“ je emoce, která je s tvrzením a zkušeností spojená.

Tak vznikl stavební kámen jejího světonázoru, který zabarvil každou situaci jejího života barvou „Jsi k ničemu“. Kdykoliv ve škole paní učitelka chtěla dobrovolníky, nenepřihlásila se, protože by to jistě zkazila. Kdykoliv se jí někdo líbil, byl tam hlásek, který jí šeptal že: „Určitě se mu nelíbim, jsem k ničemu.“ a neoslovila ho. V práci si troufla jen na takové úkoly, kde nebude vadit, když je zkazí. Ikdyž se jí něco povedlo, tak jí znělo v uších: „Mohlo to být lepší. Podívej se na ostatní, jak krásně to zvládli oni. Jsi k ničemu.

V důsledku svého přesvědčení se jí skutečně nedařilo, podvědomě kazila úkoly a podkovála sama sebe. Lidé si ji skutečně nevybírali do svých projektů. Zpětná vazba od reality byla, že je k ničemu. Celý proces je přísně logický, dává smysl a podporuje sám sebe. Je to začarovaný kruh.

Logický zločin


Trochu drsnější příklad z minulosti je z roku 1942. Hitlerovské Německo obsáhlo celou střední Evropu a ohrožoval celý svět. Jedna z „pravd“, která hnala Němce  kupředu bylo tvrzení, že jsou „čistá rasa,“ logicky jim musí patřit celý svět, logicky na něj mají právo. Žádná jiná rasa se Němcům nevyrovná a buď mohou němcům sloužit nebo musí zemřít, zejména pak Židé.

Za pomocí logiky a racia se hledalo nejekonomičtější a nejefektivnější „řešení židovské otázky.“ Oním řešením se nakonec staly hrůzostrašné továrny na smrt jako byly Auschwitz nebo Dachau. Všichni lidé zapojení do tohoto projektu jednali nanejvýš logicky, nanejvýš racionálně. Ve jménu „čisté rasy“ se páchaly ty nejohavnější činy a experimenty na lidech.

A tou základní „pravdou“ bylo přesvědčení, že nějaká skupina obyvatel této planety je „lepší“ než jiná. Tato „pravda“ je stále živá a ve jménu této „pravdy“ zemřelo v Africe více lidí, než během celé druhé světové války. Tato „pravda“ je přítomná v srdcích afričanů, kteří vedou války mezi sebou, třeba proto, že sousední kmen má placatější nos.

Logika a vy


Každý neseme ve svém srdci svoje „pravdy.“ Nejsou skutečné, ale vytváří skutečnost. Vaší skutečnost. Když se tedy přistihnete, že vám něco přijde logické, zeptejte se proč vám to přijde logické. Zkoumejte na jakém základu tato logika je postavena. Když budete důslední, objevíte tvrzení, které vám přijde pravdivé. Možná zjistíte, že je to tvrzení o vás nebo o světě a budete mít pocit, že je to „pravda“. Třeba si i vybavíte spoustu situací, které takzvaně potvrzují vaší „pravdu.“

Ten pocit „pravdy“ je zámkem, který drží „pravdu“ ve vašem srdci a dokud ho neodemknete, tak vás bude svazovat a řídit vaší realitu. Ikdyž vám vaše „pravda“ ubližuje, ten pocit vám nedovolí jednat jinak. "Pravda" ve vašem srdci vytváří vaší skutečnost a definuje vaší zkušenost se světem. Tato "pravda" vám může být ku prospěchu, nebo ke škodě. Záleží jen na vás, jaký chcete život.

Pravým mistrovstvím osobního rozvje spočívá ve vyhledávání osobních "pravd" a odemknutí emočních zámků. Následně pak volbou takových tvrzení, která mi budou sloužit, když je pojmu za "pravdu". Jak kdysi prohlásil Albert Einstein: "Ta nejdůležitější otázka pro člověka, jakou si kdy může položit zní: Je vesmír přátelský?" Odpověď na tuto otázku určuje kvalitu vašeho života.

Naštěstí existují techniky, kterými můžete odemknout emoční zámek a díky kterým se můžete osvobodit. Můžete zlomit zaklínadlo „pravdy“ a začít skutečně žít podle sebe.

O tom zas někdy příště.