Sklenice Vody

Kdesi v horách na nedostupném místě v chrámu žil jeden muž, jehož věhlas sahal široko a daleko, ale pro jeho nedostupnost se k němu dostali jen ti nejvytrvalejší a nejodhodlanější muži a ženy, kteří se toužili od něj učit a poznat jeho moudrost.

Jednoho dne na dveře chrámu zabouchal právě jeden takový mladík. Sotva se brána otevřela a mladík spatřil onoho muže, ihned mladík spustil:

„Dobrý den, mistře. Konečně jsem vás našel. Co já se naputoval a nahledal. Dva měsíce jsem cestoval dnem i nocí, abych se mohl od vás učit. Vezměte mě do učení!“

Muž se na mladíka zahleděl a zavrtěl hlavou:

„Já tě nemohu učit.“

Mladík byl velmi překvapený a myslel si, že je to nějaká zkouška.

„Ale mistře, tak dlouho jsem putoval přes hory a lesy, překonal jsem mnohá nebezpečenství, jen abych se dostal až sem k vám. Chci se od vás učit. Proč mě nemůžete učit?“

„Vypadáš vyprahle, dal by sis trochu vody?“ odvětil muž.

Mladík přikývl a pozvání přijal. Vešli do chrámu, prošli halou a došli do zahrady. Na stole v zahradě byl položený džbán a sklenice vody. Muž vzal do rukou džbán a vyzval mladíka:

„Pověz mi, co všechno už znáš a co všechno jsi už studoval.“

Mladík se pustil horečnatě do vyprávění, kde všude byl, od koho se učil a co už všechno poznal. Mezitím muž lil vodu ze džbánu do sklenice. Mladík zarputile vyprávěl a najednou uprostřed věty vykřikl:

„Mistře pozor, přelil jste sklenici!“

Muž se usmál, odložil džbán a obrátil se na mladíka:

„Vidíš a to je důvod, proč tě nemohu učit. Tvá mysl je jako ta sklenice, plná až po okraj. Než tě mohu začít učit, musíš vyprázdnit svou sklenici. Zapomeň na vše, co jsi do této doby zažil a co znáš. Tvá zkušenost ti brání v tom se naučit něco nového.“

-- Konec –

Lidé často žijí a myslí podle zaběhnutých drah, podle své zkušenosti. Zvyknou si na svět a události nahlížet určitým způsobem a pak je pro ně jistá zkušenost, věc nebo událost pokaždé stejná, má pro ně stejný význam nebo představuje pro ně stále to samé. Přesto, že každý den je jedinečný, nový a neopakovatelný, jejich zvyk jim brání tuto jedinečnost zažít. Jejich mysl přetaví jedinečný zázrak na rutinu, nudu, šeď a stále dokola se odehrávající dramata se stejným začátkem, průběhem i koncem.

Přitom stačí jen vystoupit z tohoto navyklého způsobu uvažování, na chvíli zapomenout na své předchozí zkušenosti, vyprázdnit svou sklenici, aby se otevřeli zázraku, který probíhá právě tady a teď.

Vyprázdněte i vy svou sklenici a podívejte se na svět novýma očima. Právě teď. Podívejte se po prostoru, kde jste, jako byste v něm byli poprvé. Všimněte si pěti věcí, kterých jste si před tím nevšimli.

Máte to?

Ne?

Tak zkuste něco jiného. Rozhlédněte se, jestli ve vašem okolí není nějaký předmět, který se vám vleze do dlaně, například kamínek nebo klíče. Vezměte předmět do dlaně a vyhoďte jej alespoň metr do vzduchu a opět ho chyťte. Pak znovu, alespoň třikrát.

Jak vám je?

Momentu, kdy jste plně soustředění na předmět ve vzduchu se říká moment "satori", neboli osvícení. Nemůžete být nikde jinde než tady a teď, protože byste předmět jinak nechytli a spadl by na zem.

V ten okamžik neexistuje minulost ani budoucnost. Nemáte žádné starosti. Nepřemýšlíte. 

Vítejte TADY a TEĎ!

Je to velice zvláštní místo. Jako děti jsme žili pouze TADY a TEĎ. Čas se relativně prodlužuje, vše je velmi intenzivní a minuta se zdá jako věčnost. V tomhle zvláštním prostoru se odehrávají zázraky. 

Jak jsme dospívali bylo nám vysvětleno, že nejdůležitější je naše mysl. Neustále se nás někdo ptal, co si myslíme o tomhle nebo o tamtom, že je moc důležité, co si myslíme o druhých a naučili jsme se bát toho, co si druzí myslí o nás. Uvěřili jsme, že myšlení jsme my, že jsme naše myšlenky. Do dneška si pamatuji obrázek přísně vyhlížejícího pána pod jehož portrétem bylo napsáno "Cogito, ergo sum" neboli "Myslím, tedy jsem". Jako kdybych náhodou přestal myslet, tak bych přestal existovat!

Stali jsme se hostiteli pro naší mysl a přemýšlení. Myšlení je ovšem velmi vysilující a náročná činnost. Všichni víme, že mozek v zátěži spotřebuje až 80% veškeré energie těla. Když myslíme, spotřebováváme veškerou energii vlastní i zázraku TADY a TEĎ jen pro vlastní myšlenkový pochod. Nežijeme, jen myslíme. A když uvěříme, že my jsme naše vlastní myšlenky, pak celý náš život se odehrává jen v naší mysli.

Jenže my nejsme naše myšlení, myšlenky ani mysl. Nejsme naše představa o sobě samém a druzí nejsou naší představou o nich. Pro naší mysl to platí, ale ne pro nás.

TADY a TEĎ je místo plné energie a života. Čím více se pohybujete v tomto prostoru, tím máte více energie, tím více se radujete a tím více jste šťastnější. Je to dáno tím, že vaše tělo na rozdíl od mysli nedokáže být jinde než TADY a TEĎ. Ztotožníte-li se s myslí pak dojde k oddělení mysli od těla. Na chvilku to nevadí, ale když to budete provozovat příliš často, vaše tělo onemocní. Proto vám lékaři a celá východní filosofie doporučují denně meditovat.

Meditace je vlastně návrat sama k sobě. Necháte mysl myslí a věnujete sobě veškerou pozornost. TADY a TEĎ. Výše uvedená cvičení jsou jistou formou meditace, jak se co nejrychleji dostat do přítomného okamžiku. TADY a TEĎ nejsou žádné problémy, ty jsou jen ve vaší mysli. Představuji si TADY a TEĎ jako hladinu moře nebo řeky. Neustále se proměňuje, zvedá se nahoru a dolů, přechází jedna vlna za druhou, nikdy není v klidu, pořád proudí. Když jste v momentu satori, jste jako surfař, dáváte pozor na každou změnu, prožíváte přítomnost na plno. Když přemýšlíte, je to jako byste se zahleděli na list na řece, který plave kolem vás. Soustředíte se na jeden list jak se přemisťuje z budoucnosti do minulosti a mezitím vám utekly celé hektolitry přítomnosti, které protekly TEĎ.

Jak jsem psal, TADY a TEĎ máte nejvíce energie, síly a moci. Je to vaše jaderné palivo. Nemáte k němu ovšem přístup, dokud jste ve své hlavě a přemýšlíte. Pro uskutečnění jakéhokoliv záměru budete potřebovat co nejvíce energie a ta je pouze v přítomném okamžiku, nikoliv ve vaší hlavě. A přístup k ní získáte tím, že uděláte AKCI. Celkem jakoukoliv, ale musíte ji udělat TEĎ. A čím více energie TADY a TEĎ vydáte, tím více ji máte.

Vyprázdněte svou sklenici. Vykašlete se na všechno, co znáte a na svou zkušenost. Všechno tohle harampádí je stejně v minulosti a možná vám bylo dobré kdysi, ale TEĎ je úplně jiný okamžik než před minutou, stále se proměňuje a vy potřebujete být jako surfař, stále ve střehu, kdykoliv připraven změnit svůj přístup tak, abyste mohli jet po vlně a ne proti ní.